layoutWhite.jpgimg80

Koaxiální kabely

Koaxiální kabel je asymetrický elektrický kabel s jedním válcovým vnějším vodičem a jedním drátovým nebo trubkovým vodičem vnitřním.

Průměry vnitřního a vnějšího vodiče jsou v nějakém určitém poměru. Vnější a vnitřní vodič jsou odděleny nevodivou vrstvou (dielektrikum). Tím se dá docílit požadovaný vlnový odpor neboli vlnovou impedanci někdy také zvanou jako charakteristickou impedanci pro přenos vyšších frekvencí. Typické koaxiální kabely mají vlnovou impedanci:

  • 75 Ω = použití zejména v televizní a družicové technice, také v telekomunikacích jako dálkový telefonní kabel pro nosnou telefonii
  • 50 Ω = použití na vysílačích, přijímačích jako napáječ antén a v pomalejších verzích počítačových sítích (Ethernet).

Pomocí vnitřního a vnějšího vodiče lze přenášet stejnosměrný proud (napájení anténních předzesilovačů), odrušit (stínit) nízkofrekvenční signály (kabely k mikrofonům a sluchátkům), ovšem nejčastější funkcí koaxiálního kabelu je přenos elektromagnetického vlnění o vysokém kmitočtu (řádově 600 kHz až 60 MHz), který se šíří koaxiálním kabelem podobně jako světlo v optickém vláknu.

Díky velké vlnové impedanci je rychlost šíření signálu koaxiálním kabelem cca dvoutřetinová proti kroucené dvojlince (mj. důvod, proč se pro rychlý Ethernet už s koaxem nepočítalo).

Použití:

  • napáječ vysílacích nebo přijímacích antén
  • svod od televizní antény, televizní rozvody
  • kabelová televize
  • svod od parabolické antény pro družicový přijímač
  • počítačové sítě
  • telefonie

Dva typy koaxiálního kabelu:

  • tenký koaxiální kabel = tloušťka kabelu je 0,25 palců, dokáže přenášet signál do vzdálenosti necelých 200m, jeho impedance je 50 Ω
  • tlustý koaxiální kabel = tloušťka kabelu je 0,5 palců, byl prvním kabelem, který se používal pro Ethernet; díky jeho tloušťce přenáší signál až do vzdálenosti 500 m (platí pravidlo „čím silnější jádro, tím signál dosáhne větší vzdálenosti“)